Pracovníci Světla

(Jeshua prostřednictvím Pamely Kribbe)

 
Identita pracovníka Světla
     Pracovníci Světla jsou dušemi nesoucími silnou vnitřní touhu šířit Světlo - vědomosti, svobodu a lásku k sobě - na Zemi. Vnímají to jako své poslání. Často je láká duchovno a terapeutická práce nějakého druhu. Kvůli svému hluboce pociťovanému poslání si pracovníci Světla mnohdy připadají odlišní od ostatních.

     Zažíváním rozličných druhů překážek na jejich cestě je život podněcuje v nalezení jejich vlastní jedinečné cesty. Pracovníci Světla jsou téměř vždy samotáři nehodícími se do pevných společenských struktur.


Poznámka k pojmu “pracovník Světla“
     Výraz “pracovník Světla“ může vést k nedorozumění, jelikož odlišuje určitou skupiny duší od ostatních. Mohlo by to být přijato, jako by tato konkrétní skupina byla nějak lepší než ostatní, tj. ti, co pro Světlo nepracují. Celý tento myšlenkový postup je v rozporu se samou přirozeností a záměrem práce se Světlem. Řekněme si stručně, co na tom není v pořádku.

     Za prvé, nároky na nadřazenost jsou obecně neosvícené. Blokují růst směrem ke svobodnému a milujícímu vědomí. Za druhé, pracovníci Světla nejsou “lepší“, ani “výš“ než kdokoliv jiný. Jednoduše mají jinou historii než ostatní, kteří do této skupiny nepatří. Díky této konkrétní historii, k níž se dostaneme níže, mají určité psychologické charakteristiky, které je jako skupinu odlišují. Za třetí, každá duše se v nějaké fázi svého rozvíjení stane pracovníkem Světla, takže nálepka “pracovník Světla“ není rezervována pro omezený počet duší.

     Používáme výraz “pracovník Světla“ i přes riziko možného nedorozumění z toho důvodu, že obsahuje asociace a probere ve vás vzpomínky, které vám pomohou se rozpomenout. A je to též praktické opatření, neboť tento termín je často užíván ve vaší současné duchovní literatuře.


Historické kořeny pracovníků Světla
 Pracovníci Světla v sobě nesou schopnost dosáhnout duchovního probuzení rychleji než ostatní lidé. Mají v sobě vnitřní semínka pro rychlé duchovní probuzení. S ohledem na to se zdají postupovat rychleji než většina lidí, pokud se tak rozhodnou. A opět, není to proto, že by pracovníci Světla byli jakýmkoliv způsobem “lepšími“ nebo “vyššími“ dušemi. Nicméně jsou starší než většina duší inkarnovaných v současné době na Zemi. Tento starší věk by měl být chápán spíš ve smyslu zkušenosti než času.

     Pracovníci Světla dosáhli určité úrovně osvícení před tím, než se inkarnovali na Zemi a začali plnit své poslání. Vědomě se rozhodli zaplést do “karmického kola života“ a zažívat všechny formy zmatku a iluzí s tím spojených.

     Dělají to, aby plně pochopili “pozemskou zkušenost“. Umožní jim to naplnit jejich misi. Jen pokud sami projdou všemi stádii ignorance a iluze, budou posléze vlastnit nástroje k tomu, aby pomohli ostatním dosáhnout stavu opravdového štěstí a osvícení.

      Proč pracovníci Světla následují toto v hloubi srdce vnímané poslání pomáhat lidstvu, ač tím podstupují riziko, že se sami ztratí na věky v tíži a zmatku pozemského života? To je otázka, jíž se rozsáhleji budeme zabývat níže. Pro tento okamžik řekněme, že to má cosi společného s galaktickým typem karmy. Pracovníci Světla stáli u svítání zrodu lidstva na Zemi. Účastnili se stvoření člověka. Byli spolu-stvořiteli lidstva. V tomto procesu stvoření učinili volby a jednali způsobem, jehož poté začali hluboce litovat. Jsou tu nyní, aby svá tehdejší rozhodnutí napravili.

     Než se pustíme do tohoto konkrétního příběhu, vyjmenujeme pár vlastností duší pracovníků Světla, které je obecně odlišují od ostatních. Tyto psychologické rysy nepatří výhradně pracovníkům Světla a ne všichni pracovníci Světla se ve všech z nich poznají. Tímto seznamem jednoduše chceme vytvořit náčrt psychologické identity pracovníka Světla. Pro účely charakterizování je vnější chování méně důležité než vnitřní motivace či pociťovaný záměr. Důležitější je to, co vnímáte uvnitř, než to, co předvádíte navenek.

 
Psychologické rysy pracovníků Světla:
- Od raného věku cítí, že jsou jiní. Spíše si připadají izolovaní od ostatních, osamělí a nepochopení, než nikoliv. Často se stanou individualisty, kteří si budou muset najít v životě svou unikátní cestu.

- Mají obtíž se cítit doma v rámci klasických povolání a/nebo organizačních struktur. Pracovníci Světla jsou přirozeně anti-autoritářští, což znamená, že od přirozenosti vzdorují rozhodnutím či hodnotám založeným výhradně na moci či hierarchii. Tento anti-autoritářský rys je přítomen, dokonce, i když vypadají nesměle a plaše. Má spojitost se samou podstatou jejich poslání zde na Zemi.
- Pracovníci Světla se cítí být přitahování k pomoci lidem jako terapeuti či učitelé. Mohou být psychology, léčiteli, učiteli, zdravotními sestrami, atd. I když se jejich profese netýká přímé pomoci lidem, je jasně přítomen záměr přispět vyššímu dobru lidstva.
- Jejich vize života je zabarvena duchovním pocitem toho, jak spolu všechny věci souvisí. Vědomě nebo podvědomě v sobě nesou vzpomínky na ne-pozemské sféry Světla. Příležitostně mohou pociťovat stesk po domově a připadat si na Zemi jako cizinci.
- Vysoce ctí život a váží si ho, což se často projevuje jako láska ke zvířatům a zájem o životní prostředí. Lidmi zapříčiněné ničení částí království zvířat a rostlin na Zemi v nich vyvolává hluboké pocity ztráty a žalu.
- Jsou laskaví, citliví a empatičtí. Mohou mít problém při zacházení s agresivním chováním a obecně jim dělá potíže se sami sebe zastat. Mohou být zasnění, naivní či vysoce idealističtí, stejně jako nedostatečně uzemnění, tj. praktičtí. Jelikož tak snadno přebírají negativní pocity a nálady lidí ve svém okolí, je pro ně důležité pravidelně trávit nějaký čas o samotě. To jim umožňuje rozlišit mezi jejich vlastními pocity a pocity těch ostatních. Potřebuji čas sami pro sebe, aby se propojili sami se sebou a s matkou Zemí.
- Žili na Zemi mnoho životů, v nichž se intenzivně zabývali spiritualitou nebo náboženstvím. Byli v podivuhodném množství přítomni ve starých církevních řádech vaší minulosti jako mniši, jeptišky, poustevníci, mágové, čarodějnice, šamani, kněží a kněžky, atd. Byli těmi, kdo utvářeli most mezi viditelným a neviditelným, mezi každodenním kontextem pozemského života a záhadnými světy posmrtného života, říšemi Boha a duchů dobra a zla. Za plnění této role byli často odmítáni a pronásledováni. Mnozí byli odsouzeni na hranici jen za nadání, jichž se jim dostalo. Traumata z pronásledování zanechala na paměti vaší duše výrazné stopy. V současnosti se to může projevovat jako strach z úplného uzemnění, tj. strach být doopravdy přítomen, jelikož si pamatujete, že jste byli brutálně napadáni jen proto, že jste byli tím, kým jste.

 
Ztrácení se: past na pracovníky Světla
     Pracovníci Světla mohou uvíznout v týchž stavech ignorance a iluzí, jako kdokoliv jiný. Ač startují z jiné pozice, jejich schopnost prorazit skrze strach a iluzi za účelem dosažení osvícení může být z mnoha důvodů zablokována. Osvícením myslíme stav bytí, kdy si uvědomujete, že Světlo je vaší podstatou a že jste schopni se pro ně kdykoliv rozhodnout.

     Jedním z faktorů blokujících pracovníkům Světla cestu k osvícení je fakt, že nesou těžké karmické břemeno, což je může po dost dlouhou dobu svádět z cesty. Jak již bylo řečeno dříve, toto karmické břemeno je spojeno s rozhodnutími, jež kdysi učinili ohledně lidstva, když bylo ještě v plenkách.

     Tato rozhodnutí byla jednoznačně neúctou k životu /později se v této kapitole k tomuto vrátíme/. Všichni pracovníci Světla, kteří žijí v současnosti, si přejí napravit některé ze svých minulých chyb, spravit a pečovat o to, co bylo díky oněm chybám zničeno.

    Když pracovníci Světla projdou svou cestou skrze karmické břemeno, což znamená propustit potřebu moci v jakékoliv formě, uvědomí si, že jsou ve své podstatě bytostmi Světla. Poskytne jim to způsobilost pomáhat ostatním při hledání jejich vlastních Já. Ale nejprve musí tímto procesem projít sami. Což všeobecně vyžaduje ohromné odhodlání a vytrvalost na vnitřní úrovni. Jelikož společnost přikrmuje ty hodnoty a soudy, které jdou často proti jejich přirozeným pohnutkám, mnoho pracovníků Světla se ztratilo, skončilo ve stavech pochybností o sobě samém, sebezapření a dokonce v depresích a beznaději. To vše proto, že nezapadají do zaběhnutého řádu věci a z toho usuzují, že s nimi něco opravdu není v pořádku.

     V tomto bodě pracovníci Světla musí udělat to, že přestanou hledat schválení venku - od rodičů, přátel či společnosti. V jistém okamžiku budete muset vy, kdož čtete tyto řádky, učinit významný skok k pravému zplnomocnění, což znamená skutečně věřit v sebe sama a opravdu ctít své přirozené sklony a své vnitřní vědění a jednat podle toho.

     Vyzýváme vás, abyste tak učinili a ujišťujeme vás, že s vámi budeme na každém kroku cesty - stejně jako vy zde budete pro ostatní na jejich cestě do nepříliš vzdálené budoucnosti.

Galaktické dějiny Lidstva

Zrození duše
     Duše pracovníků Světla se zrodily dlouho předtím, než vzniklo lidstvo a Země. Duše se rodí ve vlnách. Dá se říci, že duše jsou věčné - bez konce a začátku. Zároveň se ale v nějakém okamžiku zrodí. Právě v tomto bodě vědomí dosáhne pocitu individuálního Já. Před tímto okamžikem jsou již přítomny jako možnost. Nicméně ještě neexistuje vědomí sebe a těch ostatních. Vědomí "Já" vznikne, když se nějakým způsobem mezi skupinami energií vytvoří hraniční čára. Musíme se obrátit k metaforám, aby se to dalo vysvětlit.

    Myslete chvíli na oceán a představte si, že je obrovským polem plynoucích energií, proudů, které se trvale mísí a rozdělují. Představte si, že celým oceánem se prolíná rozptýlené vědomí. Nazývejte to duch oceánu, pokud chcete. Po chvíli na jistých místech oceánu vzniknou zhuštění vědomí. Vědomí je zde více soustředěné, méně rozptýlené, než ve svém bezprostředním okolí. Po celém oceánu dochází k průběžné diferenciaci, což vede k rozvoji zřetelných forem uvnitř oceánu. Tyto formy, které jsou soustředěnými body vědomí, se pohybují nezávisle na svém okolí. Zažívají samy sebe jako odlišné od oceánu /ducha/. Dochází zde ke zrození počátečního pocitu sebe či sebe-vědomí.

     Proč v některých částech oceánu vznikly soustředěné body vědomí spíše než jinde? To se vysvětluje obtížně. Nicméně, necítíte, že v tomto způsobu chování je něco velmi přirozeného? Když na záhon vysadíte semena, všimnete si, že ty malé rostlinky, které vyraší, budou každá vyrůstat svým vlastním rytmem a ve svůj vlastní čas. Jedno nevyroste tak velké nebo tak snadno jako ostatní. Některá nevyrostou vůbec. Na poli je diferenciace. Proč? Energie oceánu /ducha oceánu/ intuitivně hledá to nejlepší možné vyjádření pro všechny své mnohonásobné proudy či vrstvy vědomí. Během utváření individuálních bodů vědomí uvnitř oceánu existuje síla, jež pracuje na oceánu z vnějšku, nebo to tak alespoň vypadá. Je to síla Boží inspirace, kterou lze chápat jako mužský aspekt Toho, co vás stvořilo. Zatímco oceán představuje ženskou, vnímavou stránku, mužský aspekt si lze vizualizovat jako paprsky světla vlévající se do oceánu, což obohatí proces diferenciace a separace do jednotlivých celků vědomí. Jsou jako paprsky Slunce zahřívající záhon se semeny.

     Oceán a světelné paprsky dohromady utvářejí entitu či bytost, již lze označit jako archanděla. Je to archetypická energie s mužským i ženským aspektem a je to energie andělská, která se vám manifestuje či vyjádří. K pojmu archanděla se vrátíme detailněji v kapitole nazvané "Vaše světelné Já". Poté, co se duše zrodí jako individuální jednotka vědomí, pozvolna opouští oceánický stav jednoty, který mu byl dlouho domovem. Duše si stále častěji uvědomuje, že je oddělená a sama.

      S tímto vědomím se poprvé v duši objeví pocit ztráty či nedostatku něčeho. Až se duše vydá na svou výzkumnou cestu jako individuální entita, ponese s sebou určitou touhu po celistvosti, touhu náležet k něčemu většímu, než je sama. Hluboko v sobě si duše udrží vzpomínku na stav vědomí, kdy je vše Jedním, kde není žádné "Já" a "druzí". Takto si představuje "domov": stav blažené jednoty, místo dokonalého bezpečí a plynulosti. S touto vzpomínkou hluboko ve své paměti započne duše své putování realitou, nesčetnými poli zkušeností a vnitřního zkoumání.

     Novorozená duše je vedena zvědavostí a má velkou potřebu zážitku. Toho elementu, jenž chyběl v oceánickém stavu jednoty. Duše je nyní schopna svobodně zkoumat cokoliv, co si zkoumat přeje. Má volnost hledat celistvost všemi možnými způsoby. Ve vesmíru se nachází nespočet úrovní reality, jež lze zkoumat. Země je jednoduše jednou z nich a navíc vznikla relativně pozdě, řečeno v kosmickém měřítku. Roviny reality či dimenzí mají vždy původ ve vnitřních potřebách či touhách. Jako všechno stvoření, jsou manifestací vnitřních vizí a úvah. Země byla stvořena díky vnitřní touze shromáždit dohromady prvky z různých realit, které se spolu střetly. Země byla zamýšlena jako tavicí kotlík pro ohromné množství vlivů. Vysvětlíme to níže. Prozatím stačí říci, že Země byla relativním nováčkem na kosmickém jevišti a že mnoho duší žilo mnoho životů zkoumání a vývoje na jiných úrovních reality /planety, dimenze, hvězdné systémy, atd./, dlouho předtím, než se Země vůbec zrodila.

     Pracovníci Světla jsou duše, které žily mnoho, mnoho životů na oněch jiných úrovních předtím, než se vůbec inkarnovaly na Zemi. To je odlišuje od "pozemských duší", jak je budeme kvůli jednoduchosti nazývat. Pozemské duše jsou dušemi inkarnovanými do fyzických těl na Zemi poměrně brzy v jejich rozvoji jako individualizovaných jednotek vědomí. Dalo by se říci, že zahájily svůj cyklus pozemských životů v raném dětství duše. V té době už byly duše pracovníků Světla "dospělé". Prošly již mnoha zkušenostmi a jejich vztah k pozemským duším lze přirovnat ke vztahu rodiče a dítěte.

Rozvoj života a vědomí na Zemi
     Na Zemi byla evoluce forem života úzce propojena s vnitřním vývojem pozemských duší. Ačkoliv žádná duše není vysloveně vázána ke konkrétní planetě, pozemské duše se dají považovat docela dobře za domorodce vaší planety. To proto, že jejich růst a rozmach se zhruba shoduje s rozšířením forem života na Zemi.

     Když se zrodí individuální jednotky vědomí, jsou trochu podobné jednotlivým fyzickým buňkám, co se struktury a možností týče. Stejně jako jednotlivé buňky mají poměrně jednoduchou strukturu, vnitřní pohyby novorozeného vědomí jsou zřetelné. Ještě nenastala velká diferenciace. U nohou jim leží celý svět možností, fyzických i duchovních. Rozvoj od novorozené jednotky vědomí k typu vědomí, které zrcadlí sebe sama a je schopno pozorovat a reagovat na své okolí, lze přibližně přirovnat k vývoji jednobuněčného organismu do komplexního živého organismu, jenž reaguje mnoha způsoby na své okolí.

     Porovnáváme zde vývoj vědomí duše s biologickým vývojem života a neděláme to jen metaforicky. Ve skutečnosti by na biologický rozvoj života, jak k němu došlo na Zemi, mělo být pohlíženo na pozadí duchovní potřeby výzkumu a zkušenosti ze strany pozemských duší. Tato potřeba či touha po zkoumání vedla k existenci bohaté různorodosti forem života na Zemi. Jak bylo řečeno, stvoření je vždy výsledkem vnitřního hnutí vědomí.

     Ačkoliv evoluční teorie, již v současné době vyznává vaše věda, správně popisuje - do určité míry - vývoj forem života na vaší planetě, zcela jí uniká onen vnitřní pohon, onen "skrytý" motiv za tímto neskutečně tvůrčím procesem. K rozšíření forem života na Zemi došlo v důsledku vnitřních hnutí na úrovni duše. Jako vždy, duch předchází hmotě a tvoří ji.

     Nejprve se pozemské duše inkarnovaly do fyzické podoby, což nejlépe vyhovovalo jejich stále ještě počátečnímu vnímání sebe sama: jako jednobuněčného organismu. Po období sbírání zkušeností a jejich integrace do jejich vědomí, vznikla potřeba komplexnějších prostředků fyzického vyjádření. Takto byly do existence vrženy celistvější formy života. Vědomí stvořilo fyzické formy, aby reagovalo na niterné potřeby a touhy pozemských duší, jejichž kolektivní vědomí původně obývalo Zemi.

     Utváření nových druhů a vtělení pozemských duší do jednotlivých členů těchto druhů představuje velký experiment života a vědomí. Ač je evoluce hnána vědomím, nikoliv nehodami a náhodami, nesleduje předurčenou linii vývoje. Je tomu tak proto, že vědomí samo o sobě je svobodné a nepředvídatelné.

     Pozemské duše experimentovaly se všemi druhy zvířecích forem života. Obývaly několik typů fyzických těl v říši zvířat, ale neprocházely všechny toutéž linií vývoje. Stezka vývoje duše je mnohem fantastičtější a dobrodružnější, než se domníváte. Neexistují žádné zákony nad vámi nebo mimo vás. Vy jste sami sobě zákonem. Takže, například pokud se rozhodnete zakusit život jako opice, můžete v určitém okamžiku shledat, že žijete v opičím těle, od narození dále nebo jako dočasný návštěvník. Duše, obzvláště mladá duše, dychtí po zážitku a výrazu. Tato naléhavost zkoumat je zodpovědná za různorodost forem života, jež kvetla na Zemi. V rámci tohoto životního experimentu vyznačil vzestup lidské životní formy začátek významného stádia ve vývoji vědomí duše na Zemi. Než se na to detailněji zaměříme, promluvíme si nejprve o stádiích vnitřního vývoje duše všeobecně.

Vyvíjení- vědomí: stádium dětské, dospělost, stáří
Jestliže se podíváme na vývoj vědomí duše po jejím zrození jako individuální jednotky, prochází zhruba třemi vnitřními stádii. Tato stádia existují nezávisle na konkrétní rovině reality /planeta, dimenze, hvězdný systém/, již se vědomí rozhodne obývat či zažít.

1) Fáze nevinnosti (ráj)

2) Fáze ega ("hřích")

3) Fáze "druhé nevinnosti" (osvícení)

Metaforicky se tyto fáze dají přirovnat k dětství, dospělosti a stáří.

     Poté, co se duše zrodí jako individuální jednotky vědomí, opouštějí onen oceánický stav jednoty, jenž si pamatují jako blažený a absolutně bezpečný. Pak tedy pokračují dále a zkoumají realitu zcela novým způsobem. Pomalu si začínají být vědomější sama sebe a toho, čím jsou jedinečné v porovnání se svými spolucestovateli. V této fázi jsou velmi vnímavé a citlivé, jako malé dítě sledující svět široce rozevřenýma očima, vyjadřující zvědavost a nevinnost. Tato fáze by mohla být nazvána "rajská", neboť zkušenost jednoty a bezpečí je v mysli novorozené duše stále čerstvá. Jsou stále ještě blízko domova; ještě nezpochybňují své právo být tím, kým jsou. Jak pokračuje jejich putování, vzpomínka na domov bledne, zatímco se noří do rozličných druhů zkušeností.

     Zpočátku je vše nové a v dětském stádiu je vše nekriticky vstřebáváno. Nová fáze nastane, když mladá duše začne zažívat sebe sama jako ústřední bod svého světa. Pak si opravdově začíná uvědomovat, že existuje něco jako "já" a "ti druzí". Začne experimentovat s tím, jak může svým chováním na základě tohoto uvědomění ovlivňovat své okolí. Samotný nápad dělat něco, co pochází z vašeho vlastního vědomí, je nový. Předtím šlo o více či méně pasivní příjem toho, co plulo kolem. Nyní v duši roste pocit vlastní moci ovlivňovat to, co zažívá. To je začátek stádia ega.

     Ego původně představuje schopnost používat vaši vůli k působení na vnější svět. Prosím, všimněte si, že původní funkcí ega je jednoduše umožnit duši, aby se plně zažila jako oddělená entita. Jde o přirozený a kladný vývoj v rámci vývoje duše. Ego samo o sobě není "špatné". Nicméně tíhne k rozpínavosti a agresivitě. Jakmile novorozená duše objeví svou schopnost působit na vnější svět, do ega se zamiluje. Hluboko uvnitř v nyní dospívající duši stále existuje bolestná vzpomínka; připomíná domov, připomíná ztracený ráj. Ego se zdá mít odpověď na tuto bolest, na tento stesk po domově. Zdánlivě dává duši schopnost se aktivně chopit reality. Opojí stále ještě mladou duši iluzí moci.

     Jestliže kdy existoval pád z milosti či pád z ráje, bylo to toto: vědomí mladé duše bylo uvedeno do vytržení možnostmi ega, příslibem moci. Každopádně je pravým účelem zrození vědomí ve formě individuální duše zkoumat, zažívat všechno, co existuje: ráj stejně jako peklo, nevinnost stejně jako "hřích". Takže onen pád z ráje nebyl "špatným odbočením". Není s tím spojena žádná vina, dokud v ni nezačnete věřit. Nikdo vás neviní, kromě vás samotných. Když mladá duše dospěje, dojde k posunu k sebestřednému způsobu pozorování a zažívání věcí. Iluze moci umocňuje oddělenost mezi dušemi, namísto propojenosti. Kvůli tomu se v duši usadí osamělost a pocit odcizení.

     Ačkoliv si toho vlastně není vědoma, stane se duše zápasníkem, bojovníkem o moc. Moc se zdá být tou jedinou věcí, která uklidní mysl - na chvíli. O něco výše jsme odlišili třetí fázi vývoje vědomí duše: fázi osvícenosti, "druhou nevinnost" či starý věk.

     Později v tomto seriálu toho budeme mít hodně k vyprávění o tomto stádiu a především o přechodu z druhého do třetího stádia. Nyní se vrátíme k našemu příběhu o pozemských duších a objasníme, jak probuzení ega zapadá do výskytu lidských bytostí na Zemi.


Pozemské duše vstupují do fáze ega, objevení lidských bytostí na Zemi
 Fáze, v níž pozemské bytosti zkoumaly rostlinný a zvířecí život se shodovala se stádiem nevinnosti či ráje na vnitřní úrovni. Na Zemi vzkvétal život pod vedením a ochranou duchovních bytostí z andělských a dévických říší. /Dévy/dévové pracují na éterické úrovni, tj. blíže k fyzickému světu než andělé./ Éterická těla rostlin a zvířat byla nekriticky vnímavá vůči pečujícím a vyživujícím mateřským energiím andělských a dévských říší. Neprojevovala žádný sklon k "uniknutí" nebo odchodu a nalezení svého vlastního způsobu, jak věci dělat. Stále ještě existoval velký pocit jednoty a harmonie mezi vším živým.

     Objevení lidoopa nicméně vyznačilo okamžik změny ve vývoji vědomí. V zásadě díky vzpřímené chůzi a díky rozvoji mozku získalo vědomí sídlící v lidoopech lepší pochopení svého životního prostředí. Vědomí, jenž se vtělilo do antropoida, začalo zažívat, jaké to je, mít větší kontrolu nad svým přímým okolím. Začalo objevovat svou vlastní moc, svou vlastní schopnost působit na své životní prostředí. Zahájilo výzkum svobodné vůle. Tento vývoj nebyl náhodný. Byl odpovědí na vnitřní potřebu pociťovanou pozemskými dušemi, potřebu zkoumat individualitu na hlubších úrovních než dříve. Rostoucí vědomí sebe sama u pozemských duší utvořilo jeviště pro příchod - ve smyslu biologie - člověka, lidské bytosti, již známe.

     Když pozemské duše byly připravené vstoupit do fáze ega, stvoření člověka jim umožnilo zažít formu života se svobodnou vůlí. Též vybavilo inkarnované vědomí větším uvědoměním si "já" jako protikladu ke "druzí". Tím vznikl základ pro možné konflikty mezi "mými zájmy" a "tvými zájmy", "mými přáními" a "tvými přáními".

     Docházelo k odtržení jednotlivce od jednoznačné jednoty, přirozeného řádu "dávání a přijímání", aby se zjistilo, které další cesty jsou k dispozici. Což vedlo ke "konci ráje" na Zemi, ale byli bychom rádi, kdybyste to nebrali jako tragédii, nýbrž jako přirozený vývoj, něco jako střídání ročních období ve vašem roce. Šlo o přirozený obrat dění, jenž vás nakonec uschopní k tomu, abyste v tomto dni a věku uvedli do rovnováhy božství a individualitu ve svém bytí. Jakmile vědomí pozemských duší vstoupilo do fáze ega a začalo zkoumat "lidskou existenci", dévické a andělské vlivy pomalu ustoupily do pozadí. Pro tyto síly je naprostou přirozeností respektovat svobodnou vůli všech energií, s nimiž přicházejí do styku. Nikdy nebudou uplatňovat svůj vliv bez pozvání. Vědomí ega tedy dostalo zelenou a pozemské duše se seznamovaly se všemi výhodami a nevýhodami moci. Ovlivnilo to taktéž říše rostlin a zvířat. Dá se říci, že vynořivší se bojovná energie byla částečně vstřebána těmito říšemi, což uvnitř nich způsobilo zmatek. Ten je přítomen do dnešní doby.

     Když pozemské duše zatoužily po nových dějištích pro své zkušenosti, učinilo je to též vnímavými vůči novým vnějším vlivům. Zde bychom chtěli vaši pozornost navést obzvláště k typům mimozemských galaktických vlivů, jenž významně ovlivnily dospívající, ale stále ještě mladé pozemské duše. A toto je ten bod našich dějin, kdy vstupují na jeviště duše, jež jsme nazvaly pracovníky Světla.


Galaktické vlivy na člověka a Zemi
     Galaktickými či mimozemskými vlivy myslíme vlivy pocházející od kolektivních energií spojených s určitými hvězdnými systémy, hvězdami či planetami. Ve vesmíru je mnoho úrovní či dimenzí existence. Jedna planeta či hvězda může existovat v různých dimenzích, v rozsahu od hmotných až po éteričtější dimenze. Obecně ta galaktická společenství, která ovlivnila pozemské duše, existovala v méně "husté" či hmotné realitě, než v jaké žijete vy na Zemi. Galaktické světy byly osídleny zralými dušemi, které se zrodily dlouho před těmi pozemskými a které byly v rozpuku své fáze ega. Osídlení Země všemi druhy forem života, a posléze i lidskými bytostmi, sledoval mimozemský svět s velkým zájmem. Různorodost a hojnost forem života přitahovala jejich pozornost. Cítili, že se tu děje něco výjimečného.

     Již dlouhou dobu se táhly války a boje mezi různými galaktickými společenstvími. Byl to přirozený fenomén, svým způsobem, neboť vědomí zúčastněných duší potřebovalo boj ke zjištění všeho o sebe-střednosti a moci. Zkoumali činnost ega a, jak "postupovali", stali se velmi schopnými v manipulaci s vědomím. Stali se odborníky na podřizování jiných duší či společenství duší své nadvládě, a to prostředky jemných a méně jemných mentálních nástrojů.

     Zájem těchto galaktických společenství o Zemi byl především egocentrický. Viděli tam příležitost pro uplatnění své moci novými a efektními způsoby. Mohli byste říci, že v tom okamžiku se intergalaktické boje dostaly do mrtvého bodu. Pokud jeden s druhým bojujete znovu a znovu, dosáhnete po čase určité rovnováhy, rozdělení sfér moci, abych tak řekl. Znáte se navzájem tak dobře, že víte, kde je prostor k činnosti a kde není. Situace došla takto do slepé uličky a galaktičtí nepřátelé doufali v nové příležitosti na Zemi. Mysleli, že jim Země může poskytnout jeviště pro obnovení bojů a překonání oné bezvýchodné situace.

     Způsob, jakým se galaktická společenství snažila prosadit svůj vliv na Zemi, byl manipulací s vědomím pozemských duší. Pozemské duše byly zčásti vnímavé k jejich vlivu, když vstoupily do fáze ega. Předtím byly imunní vůči jakékoliv vnější síle motivované touhou po moci, jelikož samy k prosazování moci netíhly. Vůči agresi a mocichtivosti jste imunní, pokud uvnitř vás není nic, k čemu by se mohly připojit. Galaktické energie tedy neměly přístup k vědomí pozemských duší, dokud se tyto nerozhodly samy prozkoumat energii moci.

     Přechod do fáze ega učinil pozemské duše zranitelnými, jelikož - kromě jejich záměru zkoumat vědomí ega - byly stále z velké části nevinné a naivní. Nebylo tedy pro galaktické síly obtížné ošálit svými energiemi vědomí pozemských duší. Jejich způsob práce zahrnoval manipulaci vědomím či ovládání mysli. Jejich technologie byly velice propracované. Z velké části šlo o mentální nástroje, ne nepodobné vymývání mozků prostřednictvím podvědomých hypnotických podnětů. Pracovali na mentálních a astrálních úrovních, ale ovlivnili lidské bytosti až po hmotnou/fyzickou úroveň těla. Ovlivnili vývoj lidského mozku zúžením rozsahu možných zkušeností dostupných lidské bytosti. V zásadě podněcovali na strachu založené vzorce myšlenek a emocí. Strach byl již ve vědomí pozemské duše přítomen jako výsledek bolesti a stesku po domově, jež v sobě nese každá mladá duše.

    Galaktické síly využily tento existující strach jako svůj výchozí bod pro nesmírné umocnění energií strachu a podřízenosti v myslích a emocích pozemských duší. Dalo jim to příležitost ovládat lidské vědomí. Galaktiční válečníci následovně zkusili bojovat se svými předchozími galaktickými nepřáteli prostřednictvím lidských bytostí. Boj o moc nad lidstvem byl bojem mezi starými galaktickými nepřáteli, kteří používali lidské bytosti jako své loutky.

     Jemné vnímání individuality a autonomie byl u pozemských duší odříznut ve svém rozpuku tímto násilným vměšováním, touto válkou o srdce lidstva. Nicméně jim galaktičtí nájezdníci doopravdy nemohli vzít jejich svobodu. Jakkoliv masivní byl mimozemský vliv, boží esence v každém jednotlivém vědomí duše zůstávala nezničitelná. Duše nemůže být zničena, ačkoliv její svobodná a božská přirozenost může být na dlouho zahalena závojem. Souvisí to se skutečností, že moc - koneckonců - není skutečná. Moc vždycky dojde svého konce prostřednictvím oněch iluzí strachu a nevědomosti. Může vše leda ukrýt a zamlžit, opravdově nemůže nic stvořit nebo zničit. Nadto tento útok na pozemské duše nepřinesl na Zemi jen temnotu. Neúmyslně vyvolal důkladnou změnu ve vědomí galaktických válečníků, obrat k další fázi vědomí: osvícenost neboli "druhou nevinnost".


Galaktické kořeny duší pracovníků Světla
    Jakou spojitost má pojem "duše pracovníků Světla" s tímto příběhem? Než přišly na Zemi, aby se vtělily do lidských těl, duše pracovníků Světla po dlouhou dobu obývaly několik hvězdných systémů. Zohledníme-li třístupňový vývoj vědomí, strávily tam velkou část své dospělosti. Právě v této fázi objevovali své vědomí ega a všechny aspekty moci s ní spojené. Bylo to právě to stádium, kdy zkoumaly temnotu a v němž svou moc významně zneužily.

     V této galaktické fázi byli pracovníci Světla spolustvořiteli lidské bytosti v průběhu jejího vývoje. Měli stejně jako ostatní galaktické síly v úmyslu použít člověka jako loutku za účelem získání převahy v jiných částech vesmíru. Je těžké vysvětlit techniky, jichž galaktické síly využívaly ve svých válkách, neboť jsou nepodobné čemukoliv ve vašem světě, alespoň ne v tom rozsahu, do nějž je zdokonalili. V zásadě byla galaktická válečná technologie založena na nematerialistickém ovládání energie. Znali moc psychiky a věděli, že vědomí utváří fyzickou realitu. Jejich metafyzický pohled na svět byl mnohem přiměřenější než ten materialistický, jejž si oblíbili vaši současní vědci. Jelikož vaše etablovaná věda bere vědomí jako důsledek hmotných procesů a ne naopak, není schopna proniknout do tvůrčí a příčinné síly mysli.

     V době kromaňonské zasáhly duše pracovníků Světla na genetické úrovni do přirozeného vývoje člověka. Měli byste vnímat tento genetický zásah jako naprostý proces manipulace: vtiskly do lidského mozku/vědomí konkrétní myšlenkové formy, které ovlivnily fyzickou, buněčnou úroveň organismu. Výsledkem těchto mentálních otisků bylo, že byl do lidského mozku včleněn robotický, mechanický prvek, jenž odstranil část přirozené síly a sebevědomí lidské bytosti. Byl tam umístěn umělý implantát, jenž činil člověka způsobilejším k tomu, aby mohl být využit jako nástroj pro strategické cíle mimozemšťanů.

     Takovýmto zásahem do vývoje života na Zemi se duše pracovníků Světla prohřešily proti přirozenému chodu věcí. Nerespektovaly celistvost pozemských duší, které osídlily vyvíjející se lidský druh. Vlastně je okradly o jejich nově nabytou svobodnou vůli. V jistém významu nikdo nemůže ukrást kterékoliv duši její svobodnou vůli, jak jsme naznačili na konci minulého odstavce. Nicméně, v praxi, kvůli mimozemské nadřazenosti na všech úrovních, pozemské duše do značné míry přišly o svůj smysl sebe-určení.

     Pracovníci Světla pohlíželi na lidské bytosti jako na nástroje, v zásadě jako na věci, které jim měly pomoci dosáhnout cílů. V tomto stádiu nebyli ochotni respektovat život sám o sobě jako cenný. Neuznávali v "těch druhých" /svých nepřátelích či otrocích/ živé duše, jakými byli sami.

     Nemá smysl nyní toto všechno soudit, jelikož je to součástí velkolepého a opravdového vývoje vědomí. Na nejhlubší úrovni neexistuje vina, jen svobodná volba. Neexistují žádné oběti, žádní útočníci, nakonec existuje pouze zkušenost. Vy, duše pracovníků Světla, které jste kdysi používaly tyto temné prostředky útlaku, jste samy sebe poté opravdu hluboce za své činy odsoudily. Dokonce ještě nyní v sobě nesete pocit viny, jehož jste si částečně vědomi jako onoho pocitu, že nejste dost dobří v čemkoliv, co děláte. Tento pocit pramení z nedorozumění. Je důležité pochopit, že "pracovník Světla" není něco, čím prostě jste nebo nejste. Je to něco, čím se stáváte, když procházíte cestou zkušeností: zažíváním Světla a temnoty. Tím, že jste Světlo a temnota.

     Kdybychom vás měli pojmenovat my, nazvali bychom vás "pokřtěnými dušemi", namísto pracovníků Světla. Učinili jste někdy tu zkušenost, že omyl, jehož jste se dopustili, nakonec věci změnil kladným a neočekávaným způsobem? Něco podobného se stalo v důsledku galaktického vměšování se Zemí a lidstvem. Během procesu, v němž vštěpovali své energie do pozemských duší, vlastně vytvořili na Zemi velký tavicí kotlík vlivů. Dá se říci, že do lidstva jako rasy byly zabudovány ony vzájemně spolu bojující prvky různých galaktických duší, čímž dochází u lidské bytosti k nutnosti najít cestu, jak je sjednotit či jak je přivést k mírumilovnému soužití. Ač to vážně zkomplikovalo putování pozemských duší, nakonec to povede k vytvoření nejlepší možnosti pro pozitivní průlom, k cestě ven ze slepé uličky, kam vedl onen galaktický konflikt!

     Pamatujte, všechny věci jsou vzájemně provázané. Existuje úroveň, na níž jsou pozemské a galaktické duše poháněny tímtéž záměrem. To je andělská úroveň. Každá duše je hluboko ve svém jádru andělem. /viz kapitola Čas, multidimenzionalita a vaše světelné Já/ Na andělské úrovni jak galaktičtí bojovníci, tak pozemské duše souhlasili s tím, že se zúčastní výše načrtnutého kosmického dramatu. Galaktické vměšování nejenže "pomohlo" Zemi stát se tím tavicím kotlíkem, jímž se stát měla, ale též je tím vyznačen začátek nového typu vědomí u galaktických válečníků. Nečekaným způsobem to v jejich případě vedlo k ukončení stádia ega, ke konci jejich dospělosti a k začátku něčeho nového.


Konec fáze ega u pracovníků Světla
     Mezigalaktické války dosáhly svého mrtvého bodu dlouho předtím, než se do hry dostala Země. Když byl na Zemi obnoven boj, byl vlastně na Zemi přemístěn. Díky tomuto přesunu se uvnitř galaktického vědomí začalo cosi měnit. Doba galaktických válek skončila. Ačkoliv zůstávaly aktivně zapojeny ve věcech lidstva a Země, galaktické duše pomalu ustoupily do role pozorovatele. V této roli si začaly uvědomovat jistý druh únavy ve svém bytí. Cítily vnitřní prázdnotu. Boje a válčení sice nadále pokračovaly, ale už je to tolik nefascinovalo jako kdysi. Začaly si pokládat filozofické otázky typu: jaký je smysl mého života, proč pořád válčím, opravdu mě moc činí šťastným? A s každou další otázkou jejich únava z války sílila.

     Galaktičtí bojovníci postupně dosahovali konce svého stádia ega. Nevědomky přenesli energii ega a boje o moc na Zemi, na místo po energetické stránce této energii otevřené. Lidské duše v té době právě začínaly stádium ega ve vědomí zkoumat. Uvnitř vědomí galaktických válečníků vznikl jistý prostor: prostor pro pochyby, prostor pro reflexi. Vstoupili do transformační fáze, již popíšeme a rozlišíme v následujících krocích:

1. Nespokojenost s tím, co nabízí vědomí založené na egu, touha po "něčem jiném": začátek konce.

2. Uvědomováni si svých vazeb na vědomí založené na egu, poznání a uvolnění emocí a myšlenek s tím spojených: střed konce.

3. Umožnění smrti oněch starých na egu založených energií, odhození kukly, stát se novou verzí sebe sama: konec konce.

4. Probuzení vědomí založeného na srdci uvnitř sebe, motivovaného láskou a svobodou, pomoc ostatním při uskutečnění přechodu.

     Tyto čtyři kroky vyznačují přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Pamatujte si prosím, že Země s lidstvem, stejně jako galaktické světy, touto fází prochází, jen ne současně. Planeta Země nyní podstupuje krok č. 3. Mnoho z vás pracovníků Světla také, v souladu s vnitřním procesem Země. Někteří stále ještě bojují s krokem č. 2 a jsou i tací, kteří již dorazili ke kroku č. 4, kde zakoušejí potěšení a upřímnou radost a inspiraci.

     Velká část lidstva nicméně vůbec netouží vzdát se vědomí založeného na egu. Zatím nevstoupili ani do kroku č. 1 přechodové fáze. Což není důvod k odsuzování, kritice či žalu. Zkuste to vidět jako přirozený proces, stejně jako je to u růstu rostliny. Neodsoudíte květinu proto, že teprve raší, namísto aby byla v plném květu. Pokuste se na to takto dívat.

     Utváření morálních soudů ohledně destruktivních vlivů vědomí založeného na egu ve vašem světě je založeno na nedostatečném pochopení duchovní dynamiky. Navíc to oslabuje vaši osobní sílu, jelikož hněv a frustraci, které občas pociťujete při sledování zpráv či čtení novin, nelze přetvořit v něco konstruktivního. Pouze vás to vyčerpá a sníží to vaši vibrační úroveň.

     Zkoušejte se na věci dívat z odstupu, z pohledu důvěry. Zkoušejte intuitivně vycítit spodní proudy v kolektivním vědomí, věci, o nichž se sotva kdy dočtete či o nich uslyšíte v médiích.

    Nedává smysl se pokoušet změnit duše stále ještě uchycené v realitě vědomí založeného na egu. Nechtějí vaši "pomoc", jelikož ony ještě nejsou otevřeny pro energie založené na srdci, jež vy - pracovníci Světla - s nimi chcete sdílet. I když se vám zdá, že pomoc potřebují, dokud ji nechtějí, tak ji nepotřebují. Tak jednoduché to je.

     Pracovníci Světla docela rádi dávají a pomáhají, ale často v tomto směru ztrácejí svou schopnost rozlišovat. Což vede k plýtvání energií a může vést na straně pracovníka Světla až k pochybování o sobě samém a zklamání. Prosím, využívejte zde svou schopnost rozlišení, protože touha pomoci se může stát tragickou pastí pro pracovníky Světla, která jim zabrání ve skutečném dokončení přechodového kroku č. 3. /Pojem "pomoc" je diskutován dále a v channellingu "Nástrahy na cestě, jak se stát léčitelem"/.

     Teď ukončíme náš popis pracovníků Světla v konečném období jejich fáze ega. Jak jsme již řekli, v té době jste vy, kromě jiných galaktických říší, zapletli s lidstvem, když nabírala formu moderní lidská podoba. Jakmile jste stále více hráli roli pozorovatele, válčení vás unavilo.

     Moc, za níž jste se tak dlouho hnali, vyústila v typ nadvlády, která zničila jedinečné a osobité kvality toho, čemu jste vládli. Do vaší reality tedy nemohlo vstoupit nic nového. Zabili jste všechno, co bylo "jiné". Tento postup učinil po chvíli vaši realitu statickou a předvídatelnou. V okamžiku, kdy jste si uvědomili prázdnotu spočívající v boji o moc, vaše vědomí se otevřelo novým možnostem. Vyvstala touha po "něčem jiném". Dokončili jste krok č. 1 přechodu k vědomí založenému na srdci.

     Energie ega, které měly po eony naprostou volnost, se usadily a umožnily vznik prostoru pro "něco jiného". Ve vašich srdcích se probudila nová energie, jako jemný kvítek. Nenápadný a tichý hlas k vám začal promlouvat o "domově", o místě, které jste kdysi znali, ale k němuž jste během svého putování ztratili cestu. Vnímali jste v sobě stesk po domově. Stejně jako pozemské duše, i vy jste kdysi zažívali oceánický stav jednoty, z něhož se zrodí každá duše. Postupně jste se vyvinuli z tohoto oceánu do podoby individuálních jednotek vědomí. Jako ty "malé duše" jste měli velkou chuť k průzkumu, zatímco jste současně v sobě nesli bolestnou vzpomínku na ráj, jejž jste museli opustit.

     Jakmile jste později vstoupili do fáze vědomí ega, byla tato bolest stále ještě uvnitř vás. A vy jste se v zásadě pokusili naplnit toto prázdné místo ve svém srdci mocí. Snažili jste dojít naplnění prostřednictvím hry na boj a dobývání. Moc je energie nejvíce protikladná jednotě. Uplatněním moci se izolujete od "druhých". Bojem o moc se stále více vzdalujete svému domovu: vědomí jednoty. Skutečnost, že vás moc odvádí od vašeho domova, místo toho, aby vás k němu přibližovala, vám byla skryta po dlouhou dobu, neboť moc je silně propletena s iluzí. Moc snadno ukryje svou pravou tvář před naivní a nezkušenou duší. Moc utváří iluzi hojnosti, naplnění, uznání a dokonce lásky. Fáze ega je neomezeným zkoumáním oblasti moci: vítězství, prohry, boje, nadvlády, manipulace, zkušeností útočníka i oběti.

     Na vnitřní úrovni to během tohoto stádia duši rozpolcuje. Fáze ega představuje útok na integritu duše. Integritou myslíme přirozenou jednotu a celistvost duše. S příchodem vědomí založeného na egu, se duše dostává do stavu schizofrenie. Ztrácí svou nevinnost. Na jedné straně duše bojuje a dobývá, na druhé straně si uvědomuje, že je špatné poškodit či ničit jiné živé bytosti. Podle některých objektivních zákonů či posouzení to není až tak špatné. Ale duše si podvědomě uvědomuje, že dělá něco proti své vlastní božské přirozenosti.

     Přirozeností její vlastní božské esence je tvořit a dávat život. Když duše jedná z pozice touhy po osobní moci, hluboko uvnitř se probudí pocit viny. Opět, není žádný vnější rozsudek, který by duši prohlásil za provinilou. Duše si sama uvědomuje, že přichází o svou nevinnost a čistotu. Zatímco se navenek žene za mocí, uvnitř ji užírá narůstající pocit bezcennosti.

     Stádium vědomí založeného na egu je přirozenou fází v putování duše. Ve skutečnosti zahrnuje úplné prozkoumání jednoho aspektu bytí duše: vůli. Vaše vůle tvoří most mezi vnitřním a vnějším světem. Vůle je tou vaší částí, která zaměřuje energii vaší duše do materiálního světa. Vůle může být inspirována touhou po moci nebo touhou po jednotě. To závisí na stavu vašeho vnitřního uvědomění. Jakmile duše dosáhne konce fáze ega, vůle se stává více a více prodloužením srdce. Ego či osobní vůle není zničena, ale plyne v souladu s moudrostí a podněty srdce. V tomto bodě ego s radostí přijme srdce za svého duchovního průvodce. Přirozená celistvost duše je obnovena.

     Když jste vy, duše pracovníků Světla, dorazily ke kroku č. 2 přechodu od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci, cítili jste upřímnou touhu napravit to, co jste udělali na Zemi špatně. Uvědomili jste si, že jste špatně zacházeli s živými lidskými bytostmi na Zemi a že jste zabránili svobodnému vyjádření a vývoji pozemských duší. Uvědomili jste si, že jste zneuctili život samotný pokusy o jeho manipulaci a ovládání dle vašich potřeb. Chtěli jste uvolnit lidské bytosti z pout strachu a omezení, které přinesly do jejich životů velkou temnotu, a cítili jste, že většiny toho byste mohli dosáhnout, když se sami inkarnujete do lidských těl. Takže jste se inkarnovali do lidských těl, jejichž genetický make-up jste zčásti sami stvořili, abyste zevnitř transformovali své stvoření. Duše, které se vydaly na Zemi s touto misí, měly záměr rozšířit Světlo do svých vlastních zmanipulovaných stvoření. Říká se jim tedy pracovníci Světla.
 
      Vy jste se rozhodli toto učinit - a zaplést se do celé série pozemských životů - z nově zrozeného smyslu pro odpovědnost a též z upřímné potřeby vzít na sebe toto karmické břemeno, abyste mohli minulost plně propustit.


Pracovníci Světla se inkarnují na Zemi.
     Svou inkarnací na Zemi jste jen zahájili přechod z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Načrtli jsme si průběh tohoto přechodu ve 4 krocích. První krok jste udělali, jakmile jste si uvědomili svou touhu po “něčem jiném“, po něčem odlišujícím se od bojů o moc, které naplňovaly vaše životy předtím.

     Tento boj poskytoval po značnou dobu vašim životům účel a smysl. Vaše okouzlení mocí vás dovedlo k využití lidské bytosti jako loutky ve vašich galaktických bojích. Součástí toho byly všechny galaktické říše. Ale jakmile byly bojovné energie přeneseny na nové hřiště k lidem na Zemi, stali jste se spíše pozorovateli a stáhli jste se z přímých bojů. Sledovali jste, co se děje na Zemi. Viděli jste, jak se lidská bytost vyvíjí v něco, do stavu bytí, jehož jste kdysi dávno dosáhli vy. Stali se z vás dokonalí válečníci s vybroušenými metodami psychické manipulace a vedení boje. Člověk se měl - s vašimi genetickými implantáty - stát tímtéž.

     Tyto genetické implantáty byly příčinou vysoké úrovně mentálního vývoje v lidské bytosti. Funkce přirozeného instinktu a cítění bylo více či méně potlačeno ve prospěch funkce přemýšlení a usuzování.

     Zmínili jsme, že galaktické vlivy zapříčinily ve vyvíjejícím se člověku vysokou úroveň strachu. Ve skutečnosti byl tento prvek strachu úzce spojen s přehnaným důrazem na myšlení. Ve vyvážené situaci je strach překonán či je na něj pohlíženo s využitím vašich přirozených intuitivních dovedností a vaší schopnosti vycítit, co je správné či přiměřené udělat. Nicméně, když schopnost myšlení získá převahu, vede to k posílení strachu, jelikož myšlení spoléhá na mechanický logický proces, jenž nedovoluje intuici či pocitům, aby do něj vstupovaly. Jakmile jsou mentální schopnosti zásobovány emocemi strachu, mají sklon zdivočet a produkovat šalebné představy, představy o nadvládě nad vším a všemi. Diktátorské režimy jsou příkladem tohoto zdivočení mentálních schopností.

     Odpovědí na strach nikdy není přemýšlet více. Chce to přemýšlet méně a důvěřovat proudu života. Znamená to vrátit se do stavu milosti, jenž je vaším právem od narození. Znamená to se pustit namísto křečovitého držení.

     Jakmile skončila fáze vlády ega v duších pracovníků Světla, otevřely se novému způsobu bytí. Intuitivně jste se natáhli k energii srdce. Ve skutečnosti jste hledali druh tvůrčí činnosti, jenž by přesahovala onu hloupou hru s mocí. Vnímali jste, že boj o moc byl destruktivní, a nemohli jste stvořit nic nového, jelikož zničil a přizpůsobil všechno, co bylo “jiné“.

     Tím, že jste se snažili řídit a ovládat život, ať již uvnitř či vně sebe, vlastně jste se pokusili učinit realitu statickou a předvídatelnou. Moc je posléze neuvěřitelně nudná.

     Jakmile jste na toto přišli, uvědomili jste si, že vaším původním přáním nebylo mít moc, nýbrž být skutečně tvůrčí. Být opravdu tvůrčí znamená být ve styku se svým Božstvím.

     Jelikož jste božské bytosti, čímkoliv, co děláte nebo neděláte, vždy utváříte nějaký druh reality. Tvořivost je vaší naprostou přirozeností. Ve fázi ega jste zkoumali možnosti popření své pravé přirozenosti. Vskutku je to na určité úrovni tvůrčí akt, byť provedený pochybným způsobem. Skutečná tvořivost však spočívá v tvoření v souladu s životem, ne se smrtí.

     Když vám konečně svitlo, probudila se vzpomínka na “domov“. Nejasné rozpomenutí na stav čiré a blažené jednoty opět vstoupilo do vaší mysli a vy jste věděli, že toto je nějakým způsobem klíč k vašemu štěstí. Ale připadali jste si bezmocní a nevědomí, protože jste neměli představu, co si s tím počít. Věděli jste, že ego neobsahuje odpověď, ale ještě jste doopravdy nevstoupili do sféry vědomí založeného na srdci.

     Zároveň se ve vás stále více vzmáhal pocit lítosti a viny ohledně vašich činů vůči lidským bytostem na Zemi.

     Obzvláště na Zemi existovaly pro vědomí báječné příležitosti ke svobodnému vyjádření mnohými rozličnými způsoby. Země se měla stát sjednocujícím prvkem různých energií, tavicím kotlíkem, v němž navzájem odlišné a dokonce protikladné energie mohly dosáhnout cesty harmonického soužití. Pozemské energetické hřiště bylo stvořeno, aby se stalo domovem velice různorodé sestavy energií.

     Rozdíl mezi životem na Zemi a životem na jiných místech vesmíru, ať již na fyzických nebo astrálních rovinách, spočívá v ohromné různorodosti energií na Zemi přítomných. Navíc není tato různorodost přítomna jen jako rozsáhlá sbírka forem života či druhů. Je ve skutečnosti přítomna v jedné jediné bytosti, v lidské bytosti. Lidská bytost je schopna pojmout spektrum energií mnohem širšího rozsahu než je schopna jakákoliv jiná bytost. Máte v sobě energii vraha a světce, energii dítěte, dospělého a starce, energii muže i ženy, energii aktivní i pasivní, energii rozumovou a emocionální, energii vody, vzduchu, ohně a země, atd. Jako lidské bytosti vám to může připadat triviální či prostě přirozené, ale z pohledu jakékoliv jiné bytosti ve vesmíru to je pěkný výkon. Slušný výkonem je již skutečnost, že jste člověkem, aniž byste museli udělat cokoliv výjimečného.

     Ale nejzvláštnější vlastností lidské bytosti je schopnost sloučit energie, které se předtím zdály být neslučitelné. Člověk nebyl navržen jen proto, aby pojal všechny tyto odlišné energie, ale aby se stal prostředníkem, stavitelem mostů mezi nimi. 

     Duch či Bůh nebo Vše-co-je přišlo s konceptem lidské bytosti z toho důvodu, že Vesmír se dostal do situace stagnace. Vědomí při svém zkoumání života mimo jednotu tíhlo k vyzkoušení rozličných forem života, na různých rovinách a místech vesmíru. Jakmile duše odzkoušela vše, co ta která forma života nabízela, odešla - v tom smyslu, že se tam již znovu neinkarnovala - a přešla k jiným formám života, které odpovídaly jejím konkrétním potřebám.

     Během pobytu v určité formě života nevznikala potřeba transformovat energii. Když jste chtěli změnu, vyměnili jste těla. Nebylo to tak, že by duše byly líné nebo povrchní. Většina těl, v rozsahu hustoty od fyzických po astrální, nabízela omezený rejstřík zkušeností, a tím pádem omezené příležitosti k růstu či transformaci za doby pobytu v těle. Tělo neumělo udržet tolik různých energií. Například, pokud jste žili na vodní planetě, kde jste se inkarnovali jako vodní bytost, uschopnilo vás to k zažívání vody všemi možnými způsoby. Onen “pocit“, kdy jste tekutí, nepřipoutaní, proudící, pohybliví, je vážně nádherný. Ale jestli jste chtěli zkušenost připoutanosti a nepohyblivosti, pak jste museli opustit tělo a žít chvíli uvnitř hory. Též během vašich životů jako galaktických bytostí vyhledávajících moc, jste nemohli doopravdy změnit své vědomí uvnitř příslušného těla.

     Důsledkem této omezené či úzce zaměřené škály zkušeností v rámci určitého těla bylo určité uvíznutí stvořeného světa živých forem v mrtvém bodu. Nemohl se rozrůstat, ani rozpínat, a uzamkl se do jakési stagnace.

     Unikátní silou lidské bytosti je schopnost udržet širokou sbírku energii a uvést je do stavu kreativní, ne statické, rovnováhy. Vlastně je tato moc rovna schopnosti přeměnit temnotu ve Světlo, tj. síle duchovní alchymie. To, co přivádí původně protikladné energie do stavu dynamické harmonie, je Kristovská energie, energie zachovávající jednotu tváří v tvář dualitě. Jde o tu samou energii, která přeměňuje temnotu prostřednictvím přijetí, a tím umožní přeměnu strachu v radost. Kristovská energie je onou “třetí energií“, jež sjednocuje prostřednictvím přijetí. Její alchymická síla leží ve schopnosti být všeobjímající, vše přijímající a nebojácnou.

     Vy jako lidské bytosti jste jedinou bytostí, která má tuto schopnost duchovní alchymie. Ani rostliny, ani zvířata, ani andělé, ani “temní páni“ ji nemají.

     Všechny duše mohou zažít, jaké je být Světlem, jaké je být temnotou, jaké je být všemi těmi různými druhy bytostí žijících ve vesmíru, ale nemohou zakusit, jaké to je - transformovat temnotu ve Světlo, zatímco jste ve své stávající podobě. Neumějí si představit, jaké to je, když se měníte na vnitřních úrovních takovým způsobem, že průběžně vytváříte sami sobě jinou fyzickou a duchovní realitu.

     Duše, které jsou vtěleny v jiných než lidských formách života, také “utvářejí svou realitu“ a mají svobodnou vůli, ale mají menší možnost překlenout vysoce odlišné a dokonce protikladné stavy vědomí, zatímco zůstávají v jednom těle, v téže /lidské/ podobě. Vy, jako lidé, jste staviteli mostů nebo duchovními alchymisty, a to je to, čím je Země a lidská bytost unikátní.

     Vrátíme se teď k našemu příběhu o duších pracovníků Světla, které trpěly a litovaly svého vměšování do vývoje lidské bytosti. Uvědomily si, že na Zemi byla zahajována zcela nová hra, hra plná příslibů, již ze svých vlastních důvodů s maximálním úsilím potlačily. Cítily proto bolest. Na určité úrovni si také uvědomily, že svými sobeckými činy zablokovaly svou vlastní duchovní cesty ke Světlu a opravdovému štěstí.

     Jakmile jste se probudili ze spánku způsobeného egem, viděli jste též, že Země je tak nádherné místo, zelená planeta překypující životem. Vzbudilo to ve vás hluboko uložené vzpomínky. Zúčastnili jste se úplného prvopočátku života na Zemi. Země tehdy ještě nepřišla o svou nevinnost. V oněch vzdálených dobách, než jste upadli do vědomí válečníka, jste byli součástí pozemského ráje jako andělské bytosti, jež život vyživovaly a pečovaly o něj. Byli jste anděly v Zahradě Edenu. Ač jste později vyjádřili svou temnou stránku jako galaktiční válečníci, též jste - ve vztahu k Zemi - vyjádřili světelný a čistý aspekt sebe sama v pradávných dobách, kdy jste připravovali planetu na příchod pozemských duší. Přispěli jste k rozkvětu zelené planety a na určité úrovni jste to věděli, když jste opustili svůj “válečnický“ stav vědomí. Věděli jste, že jste ničili to, oč jste kdysi pečovali a co jste pomáhali vytvořit.

     Jakmile jste si uvědomili příslib a krásu Země, pocítili jste vnitřní potřebu tam dolů sejít a napravit to, co bylo poničeno. Vtělili jste se do lidských těl se záměrem přinášet Světlo a vytvářet hodnoty založené na srdci v prostředí, v němž v zásadě převažovaly egoistické hodnoty. Chceme tento motiv přinášení Světla poněkud rozšířit, neboť je s tím spojeno něco, co ve vás často vyvolává zmatek a nepochopení.

     Když jste se vy, pracovníci Světla, inkarnovali na Zemi, doopravdy jste zahájili vnitřní transformační proces, v němž jste měli dokončit svůj vlastní přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Ocitli jste se na cestě k plnému propuštění vědomí založeného na egu a život na Zemi vám poskytl příležitost se vypořádat s tím, co ve vás z energií ega zbylo. Ony energie, jichž jste se chtěli zbavit, se sešly přímo v bytosti, kterou jste manipulovali a v níž jste nyní pobývali: uvnitř lidské bytosti, uvnitř vás samotných.

     Vaším nejsilnějším motivem pro příchod na Zemi bylo se smířit s vaší vnitřní temnotou, a souhlasili jste, že se s touto temnotou v sobě setkáte jako lidské bytosti.

     Ačkoliv si často myslíte, že tu jste, abyste pomohli ostatním či Matce Zemi, nejpodstatnějším důvodem vaší přítomnosti zde je, abyste uzdravili sami sebe. To je vaše skutečná práce se Světlem. Všechno ostatní je druhotné.

     Na nejhlubší úrovni si vaše duše přály převzít odpovědnost za temnotu, již rozšířily. Nicméně převzetí odpovědnosti za vaši temnou stránku je v principu samotářským podnikem. Nezahrnuje ostatní, kterým potřebujete pomáhat či je uzdravit. Vyžaduje jen vás. Vy v tomto procesu pomůžete ostatním, ale to je vedlejší účinek. Je důležité si zde uvědomit správné pořadí, víte, jelikož vy máte tendenci být příliš horliví ve své snaze pomáhat ostatním. Toto nadšení pro pomoc druhým se často stává pastí, neboť se vaše energie se zaplete s tou druhou osobou a - spíše častěji než nikoliv - poté cítíte vyčerpání a zklamání.

     Pamatujte si, prosím: dávat více, než přijímáte, není vznešené, ani to nevychází ze srdce, jednoduše je to chyba. Omyl spočívá v tom, že vy si myslíte, že jste zčásti zodpovědní za situaci či stav mysli někoho dalšího. To není pravda. Každý je zodpovědný za své vlastní štěstí či neštěstí. A to je vskutku požehnáním, jelikož to všem poskytuje sílu tvořit, a tím pádem měnit jejich vlastní realitu.

     Nejste tu proto, abyste “dávali do pořádku“ druhé lidi nebo Matku Zemi. Jste zde kvůli vyléčení hluboko ležících zranění ve vaší bytosti. Prosím, postarejte se o tento úkol, a vše ostatní zapadne na své místo bez jakéhokoliv úsilí z vaší strany.

      Když jste přišli na Zemi a inkarnovali se do lidských těl, tíhli jste k boji s energiemi, jež jste si přáli překonat. V oné fázi jste se nacházeli v paradoxní situaci. Na jednu stranu jste věděli, že chcete “něco jiného“ než moc a nenáviděli jste se za to, co jste předtím učinili špatně. Jenže jste nebyli osvobozeni od toho, co jste v sobě nenáviděli. Ještě jste se nezbavili dominance ega. Po svém příchodu na Zemi jste měli tendenci se nechat trápit temnotou, zlobit se na ni, a vaší reakcí bylo s ní bojovat. Paradoxem je, že jste chtěli zápolit s egoistickými energiemi prostřednictvím boje, té energie, které jste se chtěli zbavit.

     Zatím vám nedocházely skutečné aspekty vědomí založeného na srdci. Když vše pozorujete skrze své srdce, neexistuje žádný souboj mezi Dobrem a Zlem. Realita srdce oboje přesahuje. Srdce temnotě nevzdoruje. Vědomí založené na srdci je zřízeno na základech přijetí všeho, všeho co je. Jde o typ vědomí, které opouští myšlenku, že boj vše vyřeší.
 
     Ačkoliv jste toužili po mírumilovném, nebojovném způsobu zvládání reality, neměli jste žádnou zkušenost se skutečným žitím tohoto ideálu. Před vstupem na novou úroveň vědomí jste se ocitli opravdu v “meziprostoru“, na kousku “země nikoho“.

     Začali jste tedy dělat všechny možné “chyby“, v tom smyslu, že jste upadali zpět do oněch způsobů bytí, jichž jste se chtěli zbavit. Usilovali jste o změnu či obrácení kohokoliv či jakékoliv skupiny, která vykazovala chování egu podobné nebo přijala hodnoty založené na egu. Oni nicméně na vás reagovali útočně, často ani nepochopili, co se jim snažíte zprostředkovat. Pracovníci Světla byli po staletí pronásledování jako čarodějnice, pohani či političtí agitátoři. Zdáli se být poháněni ideály, k nimž svět ještě nedozrál. Zdáli se být odlišní a nikam nezapadali. Zcela typické bylo, že se setkávali s velkým vzdorem.

     K čemu zde došlo: přepnuli jste do role oběti po období, kdy jste hodně dlouho v galaktických říších hráli roli útočníka a tyrana. Váš “duchovní hněv“ vyvolával ve vašem okolí hněvivé reakce a vy jste se stali oběťmi a zažívali ponížení, hlubokou bolest a bezmoc. Trauma z opakovaného odmítnutí a nebo vyvržení ze společnosti v několika životech na vaší duši zanechalo jizvy. Skončili jste s pocity bezmoci a nevítanosti. Mnozí z vás v tomto životě pociťují únavu a stesk po domově - po láskyplnějším a smysluplnějším světě.

     Je pro vás velmi důležité si uvědomit, že role oběti je přesně tím: rolí, kterou hrajete. Je o jednu možnou interpretaci faktů, ale ta je omezená a pokroucená. Nejste oběť, ani pachatel. Jste vědomí duše, které samo sobě vytvořilo role, aby je chvíli mohlo hrát.

Ve skutečnosti nejste obětí materiálně zaměřeného, sobeckého světa.

     Setkání s útočnými, nespolupracujícími energiemi v mnoha vašich životech vám vlastně jednoduše zrcadlilo vaše vlastní pouta k vědomí založenému na egu, vaši vlastní závislost na něm. Pokud se snažíte dosáhnout výsledku prostřednictvím boje, vrátí se vám energie boje. Toto je/byla vaše vlastní energie na zpáteční cestě k vám! A to je ten jediný smysl karmy.

     Tendence bojovat se “zlem“ je založena na víře, že zlo je mimo vás a musí být zapuzeno z reality. Duchovní výzvou pro vás, pracovníky Světla, během všech vašich inkarnací bylo uznat a přijmout svou vlastní temnou stránku a pochopit její roli a účel.

     Největší výzvou je odpustit sobě samotnému a znovu najít svou nevinnost. Jste nevinní a vždy tomu tak bylo. Umíte to doopravdy pochopit? Pokud ano, nebudete již více chtít změnit svět nebo bojovat s nespravedlností. Budete si chtít hrát, bavit se a užívat si každého okamžiku svého života a jednoduše být tím, kým jste a sdílet to s ostatními.

     Když vy, pracovníci Světla, opustíte myšlenku, že musíte bojovat za něco či někoho, nebude se již proti vám kvůli vaší odlišnosti stavět “vnější svět“, společnost nebo ostatní lidé obecně. Nebudete nic chtít měnit, a proto se nesetkáte s odporem. Budete vědět, že jste vítáni, že váš příspěvek do této reality je cenný a že si vás druzí váží.

    Jakmile plně propustíte vědomí založené na egu, poznáte, že jste zproštěni pronásledování či vnějších hrozeb. Dostanete se za role oběti a pachatele, vaše putování dokončí plný kruh. Uvolníte svá karmická břemena a budete naprosto volní, abyste mohli tvořit cokoliv, co chcete.

     Jste na pokraji zrození nového vědomí. Jde o typ vědomí, které již plně opustilo potřebu cokoliv řídit nebo vlastnit. Je osvobozené od strachu. Je to Kristovské vědomí.

     V dobách, kdy jsem já, Jeshua, žil na Zemi, chtěl jsem vám povědět, že duchovnost není záležitostí boje mezi Světlem a temnotou. Týká se nalezení úrovně uvědomění, které přesahuje přes dobré a špatné, nalezení místa, kde jste schopni pochopit a přijmout všechny věci. “Království Boží se nachází uvnitř.“ Vše, co potřebujete, je uvnitř. Mír, radost a klid jsou vaše, pokud si opravdově uvědomíte, kdo jste: Božská bytost ve fyzickém vyjádření.

     Jen tehdy, když si uvědomíte, že jste zde kvůli přeměně a uzdravení sama sebe, se pro vás věci skutečně začnou měnit, a - jako průvodní jev - i pro ostatní lidi ve vašem okolí. Svět je tím, čím je, a to nejlepší, co pro něj můžete udělat, je: milovat ho takový, jaký je. Milujte a všímejte si krásy každé jednotlivé bytosti, která putuje touto rovinou reality.

     Mnozí z vás jsou pohnuti mou energií, energií Jeshui či Ježíše. Je to tím, že jsem z vašeho rodu. Byl jsem pouze pracovníkem Světla nezatíženým karmickými pouty, pracovníkem Světla s vysokou úrovní pochopení sebe sama. Má energie se vás dotýká, jelikož víte, že je to ta energie, k níž míříte. Kristovská energie je energií vašeho vlastního budoucího Já.

© Pamela Kribbe